4.První vyučování

V půl šesté ráno se rozletěly dveře obou ložnic zmijozelských prváků a zazněla v nich věta: "Prváci, vstávat! Nástup na prohlídku hradu! Zvedněte ty svý líný zadky z postelí!"

Harry už byl chvíli vzhůru, tak jen čile vyskočil, rychle se oblékl, tedy, když se vzpamatoval, že jeho šaty do kostela vypadají jako... uniforma, kterou viděl na svých starších spolužácích. Původně černá kravata byla zelená se stříbrnými proužky a bradavickým emblémem. Ošklivě rezavý svetr s několika nevypratelným fleky (není divu, po Dudleym), byl náhle čistý, tmavě šedý se zelenými aplikacemi. A zmenšený na jeho velikost! Celé jeho oblečení bylo čisté a velikostně upraveno!

S úlevou se nasoukal do svých krásných nových šatů a rychle se běžel umýt. Po návratu zjistil, že jeho spolubydlící se teprve oblékají. Tedy jižansky vypadající chlapec jménem Zabini už si uvazoval kravatu, ale Malfoy v pyžamu stál uprostřed a nadával, jak moc brzo se tady musí vstávat, a jak dlouho mohl doma spát a opět, jak Bradavice upadají a tak dál.

Harry jen protočil oči, vrátil se ke své posteli, ustlal si a hůlku po matce si strčil do zadní kapsy. Po vzoru Blaise si vzal taky hábit. A povšiml si, že má na všem vyšitý zmijozelský znak. Nevěděl, jak se to stalo, ale hádal, že to byla nějaká kouzla. Ne, že by za ně nebyl vděčný. Nemohl se dočkat vyučování. Nevšiml si, že ho jeho spolubydlící dost překvapeně pozorují. Až když vykročil ke dveřím, uviděl jejich výrazy.

"Co je?"

"Ty si steleš sám?" podivil se Blaise.

"Jo," užasl Harry. "Proč? Nikdo to za mě neudělá."

"A jak to, že jsi vzhůru tak brzo?" zavrčel Draco. "Snažíš se na nás povyšovat?"

Harry se zamračil. Měl toho nafoukaného peroxida dost.

"Nechápu, o co ti jde, Malfoyi," odpověděl klidně, ale chladně. "Jsem vzhůru, proto jsem od malička zvyklý vstávat brzo. A nevím, proč máš dojem, že se na tebe povyšuju."

"To by mě taky zajímalo," vložil se do toho Zabini. "Vždyť ti nic nedělá, Draco. Chová se normálně. Nech ho na pokoji."

"Prváci!" ozvalo se ode dveří. "Co tady ještě děláte! Máte být dole!" Páťák Cleus Warrington se tyčil ve dveřích a tvářil se hrozivě.

"Omlouvám se," otočil se k němu Harry. "Zapovídal jsem se... Už jdu dolů." Prošel kolem Warringtona a rychle seběhl po schodech. Pobavilo ho, když slyšel, jak starší student peskuje stále neoblečeného Malfoye. Zabini přišel hned po něm a tiše mu šeptl: "Draca ignoruj. Je hodně sebestřednej a o každým si myslí, že je plevel."

"No, to mám vyhlídky," zabručel Harry, ale nedostal žádnou možnost prohloubit rozhovor, protože se k nim připojil zbytek prváků a oba prefekti. Ve spořádané skupince vyrazili po hradě.

Napřed prošli sklepení, pak přízemí hradu - kde jim byly ukázány cesty k ostatním kolejím, kam ale nezašli. Zkratka do knihovny Harryho potěšila. Knihovnu bude určitě potřebovat, jestli se má dobře učit. Z toho, jak je prefekti poučovali a informovali o každé možné zkratce a výhodě, Harry nabyl dojem, že to berou hodně vážně... a navíc, pokud to tady takhle je pokaždé, znamená to, že ředitel koleje... jak to Malfoy říkal... Snape, své svěřence vede pevnou rukou. Rozhlížel se, snažil zapamatovat každou odbočku... Doufal, že se mu to rychle vžije, když se vrátili na kolej, měl pocit, že si nepamatuje ani metr, natož trasu z koleje do Hlavní síně.

Po návratu si vzal prefekt Warrington slovo.

"Pamatujte si, že Zmijozelové jsou jednotní. Proto se necouráme po jednom či po skupinkách, jako mají ve zvyku třeba Nebelvíři," prskl jméno druhé koleje, z toho si Harry odvodil, že Zmijozelové jsou proti téhle koleji nějak zaujatí... Doufal, že se dozví, proč. "Odcházíme z koleje na jídlo najednou. Každý z vás si dnes pečlivě přečte a naučí se pravidla, večer vás přezkoušíme. Ale nestačí, že se je naučíte papouškovat. Musíte podle nich žít. Jste Zmijozelové. Dělejte své koleji čest." Pak poslal prváky umýt se a když se sešli poslední ospalci, vyrazili na snídani.

U jídla Harry zjistil, že v této koleji se dost dbá na zdravou stravu. Když totiž vcházeli do Síně, upoutal jeho pozornost dost halasně se bavící stůl. Nebelvír byl očividně velmi hlasitá a veselá kolej. A když viděl, co má ke snídani Zmijozel, uvědomil si, že o tom, co studenti jedí, nejspíš rozhodují ředitelé kolejí. Veselý Nebelvír totiž voněl párečky, slaninou a vejci, ovesnou kaší s medem, měl dojem, že zahlédl i palačinky nebo lívance.

Zmijozelský stůl byl pokryt džbány s ovocnými šťávami, kupkami zlatavých toustů, máslem, džemem i medem, talíři se šunkou a sýrem a jiné se zeleninou. Harry byl nadšený. Jídlo, dost energické, aby ho zasytilo na dopoledne a aby se mu nechtělo spát. Dostatečně se najedl a za okamžik se k nim dostavil profesor Snape osobně. "Pane Warringtone, rozdejte rozvrhy," podal mu jmény označené kusy toho nažloutlého pevného papíru, z kterého byl i Harryho dopis. Na seznamu k nákupu potřeb byl pergamen, tak Harry tipoval, že to je ono. Byl rád, že maminka měla hodně materiálu ve svém kufru, dokonce i obyčejné sešity, jaké používal v minulé škole.

"Tak první máme..." Zabini hned koukl do rozvrhu. "Přeměňování. Na to jsem zvědavý."

"Běžte, studenti," pobídl je Snape. "Za chvíli vám začíná hodina. Nechci slyšet stížnosti na nikoho z vás. Pane Warringtone, na okamžik."

Severus Snape byl přísný. Severus Snape byl pečlivý. V některých ohledech dokonce puntičkář. A proto potřeboval vědět, jak proběhlo ráno s nováčky.

Cleus Warrington byl přinejmenším stejně důsledný, jako jeho profesor. A proto mu okamžitě opsal problémy, které se vyvrbily.

Snape si povzdechl. Tušil, že komplikací se dočká. Vlastně čekal i to, že hlavní problém bude mladý Malfoy. Warringtonova stížnost, že na Malfoye se muselo čekat, než se oblékne, přestože jeho spolubydlící už byli hotoví - údajně byl Potter vzhůru první - a že hned ráno začal Malfoy konfliktem právě s ním, mu velkou radost neudělala. Prefekt bohužel nevyrozuměl, čeho se hádka týkala, ale pochopil, že Potter si udržel klid a jediný, kdo se rozčiloval, byl Malfoy. Profesor si umínil, že se na detaily zeptá toho třetího v pokoji. Po Přeměňování mají Lektvary, nebude to příliš nápadné.

Udělil prefektovi pochvalu a příkaz, aby případné hádky sledoval a informoval ho. Zajímalo ho, jak si Potter povede nejen v jeho hodinách, ale ve Zmijozelu jako takovém. Prozatím vyslechl, jak je tichý, zdvořilý a pečlivý. Jako jediný v pokoji měl ustláno a vybaleno. Ale po jediném ránu nelze dělat přílišné závěry... Severus si umínil, že si na mladého Pottera posvítí. Nerad by, aby mu potomek té Pobertovské partičky udělal z koleje holubník.

Přeměňování vypadalo zajímavě. Profesorka McGonagallová se hned na začátku proměnila v kočku. Když se přeměnila zpět, nazvala tento typ proměny zvěromágstvím. Rázně studenty informovala, že zvěromagie se probírá až v šestém ročníku a pokoušet se o to sám je nejen nelegální, ale především nebezpečné. Popsala jeden dva případy, které se zvrtly a pak už přistoupila k prvoročníkové látce. Nejprve nadiktovala spoustu složitých pokynů a pak každý student dostal sirku a měli se snažit, aby z ní byla jehla.

Na konci hodiny byli nejúspěšnější pouze dva studenti, Harry a ona vlasatice z Nebelvíru - Grangerová. Oba měli svou sirku stříbrně lesklou a špičatou, i když to nebyla dokonalá jehla, proto si vysloužili po dvou bodech. Ale Harrymu neušlo, že ač oba pochválila stejně, dívku obdařila mírným úsměvem. Zamrzelo ho to, ale soudil, že je to buď tím, že je Grangerová holka, nebo protože je v Nebelvíru, jehož ředitelkou profesorka je.

Pečlivě si zapsal domácí úlohu do sešitu na poznámky a po boku Blaise, s nímž si asi nejvíc rozuměl, zamířil k učebně Lektvarů.

Sotva hodina začala, Harry zjistil, že ředitel jeho koleje si stejně jako profesorka Přeměňování dokáže zjednat v hodině klid a ticho. Chvíli stál a prohlížel si třídu, na Harrym ulpěl zvláště dlouhým, zkoumavým pohledem... Pak začal mluvit. Tiše, přesto ho slyšeli i studenti v posledních lavicích.

"Jelikož se to obvykle obejde bez pošetilého mávání hůlkou, leckdo z vás stěží uvěří, že i to jsou kouzla a čáry. Pochybuji, že byste opravdu pochopili, jaký půvab v sobě má tiše bublající kotlík a výpary, které se nad ním tetelí, a neviditelná síla šťáv, jež skrytě putují lidskými žilami, omamují mysl a podrobují si smysly. Dokážu vás naučit, jak připravit věhlas, stáčet slávu a dokonce uložit do zabroušených flakonů smrt - pokud ovšem nejste takové stádo tupohlavců, jaké musím obvykle učit."

Harry doufal, že on se jako tupohlavec neukáže, když si ve vlaku prohlížel maminčiny učebnice a sešity s poznámkami - ne všemu sice rozuměl, ale i tak ho to zajímalo - zdálo se, že ona byla v tomto předmětu dobrá a Harry ji nemínil zahanbit. Vlastně Lektvary ho zaujaly nejvíc, možná právě kvůli ní.

Profesor Snape předčítal jména studentů, každý se přihlásil. Na několik hlav padlo pár poznámek o rodičích či sourozencích, Harry si všiml, že šlo o Nebelvíry. Pak přišla řada na něj. Profesor do něj zapíchl své černé oči a řekl: "Pane Pottere! Co získám, když přidám rozdrcený kořen asfodelu k výluhu z pelyňku?"

Harry si v paměti rychle prošel to, co si pamatoval z poznámek své matky a pak váhavě odpověděl: "Doušek živé smrti, pane." Všiml si, že se Snape zarazil, ale zjevně mu to nestačilo: "Kdybych vám řekl, ať mi přinesete bezoár, kde byste ho hledal?"

"V žaludku kozy tibetské, pane," vzpomínal si Harry a v duchu blahořečil matčině pečlivosti (a čitelnému rukopisu).

"Jaký je rozdíl mezi šalamounkem a mordovníkem?" vystřelil profesor poslední otázku a Harry znejistěl. Tohle si nevybavoval. Ty názvy mu něco říkaly, ale nedokázal si vybavit, o co šlo. Sklopil hlavu a smutně odpověděl: "To nevím, pane, nemůžu si vzpomenout."

"Sláva očividně není vše, že," podotkl Snape a pokračoval k dalšímu žákovi. Ale než se odvrátil, postřehl Harryho naprosto nechápavý pohled.

"Jak to myslel?" šeptl Harry vedle sedícímu Blaisovi, ale ten se neměl k odpovědi, protože Snape začal diktovat poznámky. Tak si jen v duchu povzdechl a psal si, co jim profesor říkal. Stejně jako ostatní profesoři jim zadal domácí úkoly a pak nařídit umíchat jednoduchý lektvar na léčbu vředů.

Harry hodil za hlavu profesorovy divné poznámky a pečlivě si hleděl svého kotlíku. Napřed si pořádně pročetl recept v učebnici, povšiml si popisků, které tam jeho matka kdysi zapsala a držel se jich.

Pečlivě odvážil sušené kopřivy a hadí zuby nadrtil najemno - což nebylo v učebnici zdůrazněno. Když chtěl začít krájet oddenek hadího kořene, všiml si poznámky, že ho musí napřed oloupat. Tak si uvědomil, že ho pak musí znova převážit... oloupaný bude vážit méně, ještěže si vzal radši o něco víc u každé ingredience. Poslední poznámkou, která mu zajistila dokonalý lektvar, bylo, že dikobrazí ostny musí přidat až POTÉ!, co kotlík odstaví z ohně a dvaapůlkrát zamíchá směrem doprava. Povedlo se. Lektvar měl tak nazelenalou barvu, jakou měl mít a vůbec vypadal, že se zdařil, že si Harry oddechl a naplnil lahvičku na vzorky pro profesora. Odnesl ji na katedru, kam už ostatní spolužáci odnášeli svá díla... Neušlo mu, že si ho profesor zamračeně sleduje, ale když se vracel ke svému místu, už neviděl, že vzal do ruky jeho vzorek a poměrně užasle si ho prohlíží. Pak se za Harrym zadumaně díval.

Právě, když Harry sklízel nepořádek ze svého stolu, ozvalo se zasyčení a bolestný výkřik z druhé strany učebny, u Nebelvírů. Chlapec, kterého si Harry zapamatoval jako Nevilla, nějakým způsobem roztavil kotlík a stačil se polít svým nepovedeným lektvarem. Harry odhadl, že přidal dikobrazí ostny PŘED! odstavením z ohně a jak se ukázalo, došel ke stejnému závěru i profesor Snape. Okamžitě chudáka Nevilla nazval vrtákem, vyčetl mu jeho chybu a pak ho poslal na ošetřovnu, v doprovodu Seamuse. Několika kouzly uklidil a spravil lektvarem prožranou podlahu a ukončil hodinu.

Než jeho Zmijozelové odešli, zavolal si dva z nich.

"Pan Potter a pan Zabini zůstanou!" chlapci vzhlédli, podívali se na profesora, pak na sebe a přešli k učiteli.

"Pane profesore?" zeptal se Blaise, nebyl si vědom toho, že něco provedl. "Něco jsme udělali?"

"Zaprvé, doslechl jsem se o vaší hádce s panem Malfoyem, pane Pottere. Mám dojem, že jsem včera večer zdůraznil, že netoleruji žádné spory mezi Zmijozely. Takže... o co šlo?"

"Sám dost dobře nevím, pane profesore," odvětil Harry mírně. To muže udivilo, očekával, že si ten rozmazlený kluk bude hned stěžovat... "Divil se, že jsem si sám ustlal a vypadal, že se mu nelíbí, že jsem vzhůru dřív než on... Moc ty jeho řeči nechápu."

Snape se zamračil. Ani Harryho vysvětlení se mu nezdálo. Obrátil se na druhého chlapce: "Pane Zabini! Máte k tomu co dodat?"

"Ne, pane, tady Potter řekl přesně, jak se to stalo... To Draco se snažil vyvolat s ním hádku. Naváží se do něj od začátku."

"No dobrá... Pane Pottere, snažte se vyhnout hádkám s pane Malfoyem a samozřejmě s kýmkoli jiným... Nechci řešit žádné vaše problémy!"

"Ano, pane," přikývl Harry. Snapeův předpoklad, že bude problematický, se ho trochu dotkl.

"Jinak... Ten váš lektvar vypadá povedeně. Už jste někdy nějaký dělal?" díval se Harrymu do očí profesor.

"Ne, pane profesore, až dneska... Jen jsem si o nich četl."

"Dobrá," zamračil se znova muž. "Můžete jít, Pottere. Pokud vím, po obědě máte ještě Obranu proti černé magii, tak ať se stihnete najíst."

"Ano, pane," poslechl chlapec, vzal si své věci a odešel. Blaise Zabini se tázavě zadíval na profesora. Hned první otázka ho překvapila.

"Vy jste seděl hned vedle Pottera, nevšiml jste si, že by se otáčel, nebo odkoukával od ostatních, jak připravují přísady?"

"Ne, pane," zavrtěl hlavou Blaise. "Viděl jsem ho jen pročítat pečlivě návod v učebnici a řídit se podle něj. I když jsem měl dojem, že některé věci dělal jinak než já... Já třeba neloupal hadí kořen," přiznal zahanbeně.

"To přece v učebnici není!" utrhl se na něj Snape. "Ukažte mi svůj výtisk!" Blaise ho rychle vytáhl z tašky a podal mu ji. Snape se podíval na recept dnešního lektvaru... Ne, opravdu to tam nebylo. Přesto šlo o správný postup, nebo spíš zlepšovák, na který lektvaristi přichází časem... "Přece není jasnovidec..."

"Kdyby byl, neptal by se, jak jste to myslel..." uniklo Zabinimu.

"Co prosím?"otočil se na něj profesor.

"No, když jste poznamenal to o té slávě... Vypadal, že neví, o čem mluvíte. Ptal se mě, jak jste to myslel," vysvětloval chlapec.

"A vy jste mu řekl?" vyzvídal Snape. Nechápal. Jak se na něco takového mohl ten kluk ptát?

"Neodpověděl jsem, zrovna jste začal diktovat poznámky..."

"Chm..." zavrčel Snape. Vrátil svému žákovi učebnici a poslal ho do Síně na oběd.

Obrana proti černé magii Harryho napřed zajímala, ale profesor Quirrel tolik koktal a zajíkal se, že mu ani moc nerozuměl. Horší bylo, že z nějakého důvodu, když se profesor na Harryho podíval, zabolela ho jizva. Poslední předmět byl Bylinkářství, kde se žáci učili zacházet s podivnými rostlinami a houbami a jejich použití. Harrymu to připadalo zajímavé.

Celkově vzato, proběhl první školní den celkem v pořádku.

<- -                                                                                      - ->